Zatímco nás naši politici víc a víc zadlužují, zůstává faktem i to, že je pro změnu dluženo i nám. Jsou na světě různé země, které u nás zaťaly pověstnou sekyru a dluží nám. A to prý dokonce celých 26,4 miliardy korun.
Hezká sumička, že? Kdyby nám ji tyto země vrátily a spravedlivě se mezi nás rozdělila, měli bychom každý (míněni čeští občané) rázem dva a půl tisíce korun na přilepšenou. Ovšem potíž je v tom, že nám dotyčné země svůj dluh vesměs ne a ne vrátit.
Jedná se o dluhy z dob socialismu, které přetrvávají dodnes, a to ze vcelku prozaických důvodů. Prostě proto, že se jedná o dluhy našich bývalých ideologických přátel, respektive zaostalých zemí, v nichž se východní blok pokoušel upevňovat své pozice.
Přinejmenším po miliardě nám dluží třeba Súdán, Kuba, Libye, Kazachstán a Ukrajina. A již při vyslovení těchto názvů států je nasnadě, jak pravděpodobné je vymožení těchto peněz. Kubánci nám prý relativně nedávno nabízeli splácení jejich rumem, ovšem nikdo z našich politiků zřejmě nebyl ožralý natolik, aby to akceptoval. A ostatní?
Kdybychom měli vlastní rakety, možná bychom mohli na oplátku vysílat z kazašského Bajkonuru kosmonauty do vesmíru, ale od dob Remka to je utopie, Súdán a Libye nám mohou nabídnout leda tak migranty, a ani Ukrajina nevypadá právě perspektivně.
Už v loňském roce označilo naše ministerstvo financí šest z oněch výše zmíněných miliard jako jen stěží vymahatelné, ovšem těch dalších víc než dvacet miliard se stále vymáhá. Vesměs s nevalným výsledkem, protože ony země buď jednat nechtějí, nebo se vymlouvají, že na to nemají peníze. A tak se v posledních letech daří vymoci řádově jen miliony ročně.
V poslední době nám splácí hlavně Irák, a doufá se, že se k němu výhledově přidají Bělorusko, Černá Hora a Írán.
Dalo by se říci, že naši politici dělají, co mohou, ovšem dávné nejednou politicky motivované chyby logicky nejsou vyřešitelné. Dalo by se poděkovat dnešním politikům, že se aspoň snaží pro nás něco vymoci.
Ovšem zatím jim děkovat nebudu. Protože je otázka, jak se vlastně věci doopravdy mají. Když nám sice dluží cizina míň a míň, jenže v tomto ‚pozitivním‘ trendu jsou i úpravy kurzu měny, odpisy úroků i celých dluhů, když se uvádějí jen oboustranně uznané úroky a speciální úvěry na vojenské dodávky jsou prostě tajné.
Takže je vlastně otázkou, kolik peněz vůbec bylo utopeno v zemích, jež nám je nikdy nevrátí. A nikdo z našich politiků to na ně ani neřekne.